Pěstounská rodina
Naše současné záměry a projekty
Články s danou problematikou
Pěstounská rodina
Dětské domovy nebo pěstounské rodiny v Náhradní rodinné péči ?
Ano, děti v dětských domovech potřebují naši pomoc, ale jedná se o pomoc jiného druhu než materiální. Existuje hodně výzkumů, které ukazují negativní vliv ústavní výchovy na vývoj a osobnost dítěte, zejména v nejútlejším věku. Tyto děti jsou psychicky deprivované, citově oploštělé, mají problémy s navazováním a udržováním vztahů, obvykle dosahují nižšího vzdělání než kterého by mohly dosáhnout. Po dovršení zletilosti mnoho z nich končí na ulici, páchají trestnou činnost. Má tedy opravdu význam finančně podporovat děti v dětských domovech?
Praxe dokazuje, že je nemožné, aby legislativa dokázala reagovat pružně na rychlé tempo změn v naší společnosti. Je proto nezbytné vytvářet přirozený tlak a nepříznivé společensky neakceptovatelné principy měnit vlastní iniciativou zdola. Systém stávajících velkých státních dětských domovů je ve své většině zastaralý, neefektivní a hlavně neekonomický a jak doufáme a věříme, že dojde i naším přičiněním k přehodnocení tohoto systému a tím i zásadním racionálním systémovým změnám vedoucím ke společensky akceptovatelné reformě současného stavu.
Naše cesta od dětských domovů k pěstounské rodině.
SDO Brontosauři od roku 2002 realizuje programy pro děti umístěné v dětských domovech. Od roku 2003 byl otevřen navazující program realizace dvou bytů na půl cesty pro klienty opouštějící v osmnácti letech dětský domov v Ostravě. V roce 2007 dozrál záměr realizovat v našem prostředí pěstounskou rodinu. Po úspěšném absolvování školení, seminářů a psychologických testů jsme v roce 2009 úspěšně převzali do jedné pěstounské rodiny tři děvčátka z kojeneckého ústavu „DOMEČEK“ ve Vítkovicích. V roce 2010 byla našim pěstounům děvčata soudně přiřčena do pěstounské péče s účastí. Na základě této skutečnosti a našich dlouholetých zkušeností z práce s dětmi z dětských domovů, diagnostických center a náhradní rodinné péče jsme se rozhodli využít zázemí a programy SDO Brontosauři pro vytvoření klubu „Pěstoun“ a nového bytu na půl cesty v areálu Střediska DVOREČEK na ulici Rajnochova č.p. 6 v Ostravě – Kunčičkách.
Na úvod několik vysvětlení...
- Do pěstounské péče může být svěřeno dítě, které není právně volné a jehož výchova byla ze strany rodičů narušena nebo ohrožena. Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte, těmi zůstávají i nadále rodiče, přestože dítě není v jejich péči.
- Pěstoun nemá stejná práva jako rodič; má pouze právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti v běžných věcech, v podstatných věcech týkajících se dítěte žádá pěstoun souhlas zákonného zástupce nebo soudu (to v případě že souhlas zákonného zástupce není možný nebo stanovisko zákonného zástupce není v zájmu dítěte).
- Pěstoun nemá ke svěřenému dítěti vyživovací povinnost.
- Podmínkou svěření dítěte do pěstounské péče je zájem dítěte a skutečnost, že osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy.
- Pěstounská péče je státem garantovaná a kontrolovaná forma náhradní rodinné péče. Po svěření dítěte do pěstounské péče rodinu každých 6 měsíců navštěvuje sociální pracovnice.
- O pěstounské péči rozhoduje soud na návrh osob, které mají zájem stát se pěstouny.
- Problematiku pěstounské péče upravuje zákon č. 94/1963 Sb. o rodině (§ 45a – d), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
V praxi to chodí tak, že dítě v pěstounské péči (alespoň v našem státě) je plně integrováno do nové rodiny. Pěstouni se obvykle o "svoje" dítě starají stejně, jako kdyby bylo jejich vlastní, neboť si jej stejně zamilují. Starají se o něj i v dospělosti a stávají se prarodiči.
Rozdíl mezi adoptivní a pěstounskou péčí z pohledu potenciálních rodičů je především v tom, jak rodiče vnímají svou roli. Pokud manželé chtějí "vlastní dítě", které z nějakého důvodu mít nemohou a trvají na tom, že dítě bude krásné a úžasné, měli by si dítě osvojit (adoptovat). Pokud ale manželé chtějí nějaké dítě, kterému se chtějí stát rodiči a nezáleží jim na tom, jaké problémy si dítko přineslo na svět (postižení, špatná barva pleti, kriminální historie rodičů, mnoho let strávených v dětském domově, ...) a jsou dostatečně vyzrálí, neměli by se bránit pěstounské péči.
Děti, které se dostaly do dětských domovů (v našem případě kojeneckého ústavu), prošly často citovým strádáním a v důsledku toho bývají narušené. Mají celou řadu negativních vzpomínek a zážitků od svých biologických rodičů které je frustrují. Naší snahou je proto dát těmto dětem v nové rodině maximální pocit jistoty a bezpečí, který je pro rozvoj dítěte prvořadý a nezbytný. Součástí výchovy jsou i běžné domácí práce v kuchyni (na rozdíl od státních dětských domovů, kde děti přístup do kuchyně nemají), realizace nákupů, drobná údržba domácnosti a okolí. Každodenní obraz fungující rodiny kdy táta s mámou chodí pravidelně do práce aby vydělali peníze na bezproblémový chod rodiny ale i zábavu a odpočinek. Současně klademe důraz na rozvíjení koníčků a hlavně vyhledávání a rozvíjení jejich talentu, jak to vídáme u zodpovědných rodičů v dobrých rodinách. Se srdcem na dlani a láskou se je snažíme bezpečně vést nástrahami současné společnosti vstříc jejich budoucímu životu.
Naše současné záměry a projekty
Klub „Pěstoun“
Záměrem je upravit současné nebytové prostory v areálu Střediska DVOREČEK na klub pro pěstounské rodiny, ve kterém by se mohli vzájemně setkávat. Klub poskytne prostor pro osvětu, semináře, školení, vzdělávání, výměnu zkušeností, prostor pro odpočinek, zábavu a relaxaci rodičů - pěstounů společně se svěřenými dětmi.
Byt na půl cesty
Chceme využít současné nebytové prostory v areálu Střediska DVOREČEK k vybudování byu, ve kterém by jsme mohli ubytovat dítě opouštějící v 18 - ti letech dětský domov (byt na půl cesty). Byt mu poskytne prostor a zázemí pro překlenutí období adaptace do společnosti. V rámci našich programů náhradní rodičovské péče mu umožníme plnohodnotnou adaptaci do společnosti v jemu blízkém prostředí. Pomůžeme mu nalézt práci, případně mu pracovní místo i vytvoříme přímo v našem Středisku DVOREČEK.
Volnočasové aktivity
Připravovanými úpravamy stávajících půdních prostorů získáme nejenom prostor pro byt na půl cesty ale současně další dvě místnosti 10 x 4,5 m pro volnočasové aktivity (uvažujeme o akvaristice, botanice, teraristice a ve hře jsou další možnosti) Z další části vybudujeme zcela nové sociální zázemí s novými šatnami. Stávající areál disponuje stájí s koňmi a nekrytou ohrazenou pískovou jízdárnou (provozujeme zde zájmový jezdecký oddíl a organizujeme zde parkurové závody pro děti „Duhový koník“). K dispozici je i nafukovadlo (téé péé), kompletní přenosný materiál pro lukostřelbu, šachvý klub a další vybavení pro pořádání společenských akcí. Disponujeme i vybavením pro realizaci občerstvaní (kuchyňka, výdej točeného piva, grilem, stoly s lavicemi a dalším vybavením se zkušeným personálem). V budoucnosti bude naše zázemí umocňovat dvanácti hektarová plocha s parkovou úpravou za níž po celé délce protéká řeka Ostravice (v současnosti se zde vysazuje 15 000 stromů a přes 5000 keřů, zbylý prostor bude zatravněn). Nemusíme nikomu zdůrazňovat, že zde vzniká zajímavá plocha pro rekreaci a odpočinek s možnostmi vyjížďěk na koních do volné přírody nedaleko od centra města Ostravy. Dá se předpokládat, že prostor nabídne po dohodě s vlastníkem daleko bohatší možnosti. Je logické, že toto zázemí bude využívat „Klub Pěstoun“ se svími pěstounskými rodinami a jejich svěřenci.
To co v našem areálu již provozujeme je nejenom naše zásluha ale především zásluha našich sponzorů a příznivců. To co v námi provzovaném areálu Střediska DVOREČEK připravujeme k realizaci se opět neobejde bez jejich nezištné podpory, rady a pomoci. Tímto jim DĚKUJEME za jejich sounáležitost, důvěru a přízeň bez které bychom nemohli v naší práci na dalších projektech pokračovat.
Dům pro pěstounskou rodinu
Články s danou problematikou
Kateřina Šlesingerová, 08.12.10
Dětské domovy: materiální blahobyt, ale citová bída
Pěstounské rodiny, které přijímají děti z domovů, se setkávají s jejich stížnostmi na zhoršený materiální standard ve srovnání s dřívějšími poměry.
Blíží se Vánoce a čas adventu s sebou přináší spoustu sbírek a dalších charitativních akcí. Mnoho takových aktivit si za příjemce vybírá děti z dětských domovů. Představujeme si, jak se těm opuštěným dítkám rozzáří oči, když dostanou nového plyšáka, kolo, mp3 přehrávač....
Ty nejobyčejnější a nejprostší věci na světě...
Ano, děti v dětských domovech potřebují naši pomoc, ale jedná se pomoc jiného druhu než materiální. Existuje hodně výzkumů, které ukazují negativní vliv ústavní výchovy na vývoj a osobnost dítěte, zejména v nejútlejším věku. Tyto děti jsou psychicky deprivované, citově oploštělé, mají problémy s navazováním a udržováním vztahů, obvykle dosahují nižšího vzdělání než kterého by mohly dosáhnout. Po dovršení zletilosti mnoho z nich končí na ulici, páchají trestnou činnost. Má tedy opravdu význam finančně podporovat děti v dětských domovech?
Děti v dětských domovech v ČR materiálně rozhodně nestrádají. V některých případech žijí v materiálním nadbytku, mají se materiálně lépe než děti z běžných rodin. Dokonce to vede tak daleko, že pěstounské rodiny, které přijímají děti z dětských domovů, se setkávají s tím, že si děti stěžují, že v pěstounské rodině nemají tolik věcí, kolik měly v dětském domově. Naopak jim v rodinách přibývají povinnosti zapojit se do běžného života rodiny. Děti v dětských domovech pravidelně jezdí k moři, na hory, jsou pro ně pořádány další akce. Jsem ráda, že mají takové možnosti, obávám se ale, že těm dětem chybí mnohem víc a že to jim materiální zabezpečení nemůže vynahradit. Dětem chybí ty nejobyčejnější a nejprostší věci na světě, které žádná sbírka nevyřeší. Láska, náruč blízké osoby, zázemí, kam se můžu vracet. Jistota, že mě někdo miluje, respektuje takového jaký jsem.
Jedenáct tisíc osamělých duší...
Umístění dětí v ústavní výchově je u nás až příliš často používáno jako řešení materiální situace rodiny. Česká republika už prohrála několik sporů u Evropského soudu pro lidská práva v případech, kdy bylo dítě odděleno od rodiny kvůli chudobě. V dětských domovech nejsou sirotci. Většina dětí má alespoň jednoho rodiče. Děti často ke svým rodičům či širší rodině jezdí na víkendové návštěvy či na prázdniny.
Ani z ekonomického hlediska se státu nevyplácí umisťovat dítě do dětského domova. Je to nejdražší a přitom většinou nejhorší možná varianta pro dítě. Především by se stát měl snažit pomoci původní rodině dítěte. Chybí nám terénní služby a možnosti pomoci sociálně nejslabším rodinám získat sociální bydlení. V případech, kdy dítě nemůže ze závažných důvodů (týrání, zneužívání) zůstat v původní rodině, je třeba především hledat náhradní rodinu – adoptivní (osvojitelskou) nebo pěstounskou, která může dítěti poskytnout zázemí, lásku, bezpečí a lépe reagovat na jeho individuální potřeby. Všechny tyto možnosti jsou pro stát výrazně levnější než umístění v dětském domově, ke kterému by mělo docházet po vyčerpání všech ostatních možností.
Jde to i jinak. V ČR je v ústavech dětí opravdu hodně – celkem asi 11000. Z toho okolo 1400 jsou děti umístěné v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti mladší tří let. Přitom negativní vliv absence stálé pečující osoby v tomto věku je prokázána mnoha výzkumy, včetně výzkumu vlivu na vývoj mozku a mozkové aktivity. Některé evropské země malé děti do ústavů neumisťují vůbec. Například na Slovensku je zákonem zakázáno umístit v dětském domově dítě mladší tří let a v současné době probíhá diskuse o zvýšení této hranice na šest let. Děti, které nemohou vyrůstat ve své původní rodině, jsou umisťovány do tzv. profesionálních rodin.
Do světa z domů na půl cesty...
Proč to (zatím) nejde i České republice? Možná je jedním z důvodů i neexistence všeobecného povědomí o tom, že je třeba náš systém péče o ohrožené děti změnit. Je třeba se především zaměřit na preventivní opatření a pomoc ohroženým rodinám, dále na rozvoj pěstounské péče včetně pěstounské péče na krátkou dobu. Na Slovensku proběhl výzkum, který ukázal, že více než polovina dětí umístěných v dětských domovech by se mohla vrátit domů, pokud by původní rodina dostala pomoc. Domnívám se, že u nás nebude situace výrazně odlišná.
Potřebujeme také rozvinout následnou péči o mladé lidi odcházející z dětských domovů. Máme například nedostatek domů na půl cesty, které mohou těmto lidem pomoci začít samostatný život. Tito mladí lidé nejsou na odchod do samostatného života dostatečně připraveni a je pro ně problém najít a udržet si práci, pokračovat ve vzdělávání, ale také získat bydlení.
Přála bych si, aby se více sbírek zaměřilo na to, aby děti nemusely vyrůstat v dětských domovech, než aby se tam měly lépe. Zahrnout děti dočasně materiálním nadbytkem je opravdu velmi špatný příklad ilustrující situaci, kde peníze nepomáhají.
autor Kateřina Šlesingerová
Autorka je koordinátorka projektu Asociace náhradních rodin ČR, členka výkonného výboru V zájmu dítěte, o.s.
hampl.blog.ihned.cz, 8.12.2010
Jen idiot může podporovat dětské domovy
Upozorňuji na článek Kateřiny Šlesingerové, který nedávno otiskl CFO World (zde). Konečně totiž někdo otevřeně řekl to, co mnozí už dávno vědí a nechtějí o tom mluvit. A další to odmítají vzít na vědomí. „Dobročinné“ podnikové a jiné sbírky na dětské domovy ve svém důsledku nejen, že dětem nepomáhají, ale strašlivě jim ubližují. Dárce si vyrobí dobrý pocit a možná dostane i fotografii ve společenské rubrice. Cenu za něj zaplatí děti, které se nevrátí do rodin, stráví zbytek dětství v ústavu a nejspíš nikdy nebudou schopné žít normálním životem.
Představa sirotčinců 19. století, kde děti trpí hladem, chodí v roztrhaných šatech a nemají jiné hračky, než panenky, které si samy vyřezaly z březového dřeva, pochopitelně neodpovídá realitě. Ve skutečnosti jsou na tom děti ve většině dětských domovů materiálně výrazně lépe než v průměrné české rodině. Drahé hračky, značkové oblečení, kurzy jezdectví, každoroční dovolené u moře (třeba až na Kanárských ostrovech. To není nadsázka, ale konkrétní případ)… to je něco, by zpravidla přesahovalo možnosti jejich rodičů. To, že dlouhodobý pobyt v dětském domově vede k citové deprivaci a oploštělosti, neschopnosti navazovat vztahy a řešit běžné životní situace, že z přibližně třetiny „klientů“ se později stanou kriminálníci redicivisté – to je dáno prostě tím, že dítě potřebuje rodinu. Dokonce i mizerně fungující nebo neúplná je lepší než žádná. „Dětem chybí ty nejobyčejnější a nejprostší věci na světě, které žádná sbírka nevyřeší,“ napsala Kateřina Šlesingerová a neobjevila tím nic nového. Stačí připomenout studie pana profesora Matějčka.
V tomto kontextu je dobré připomenout, že:
* podstatná část dětí není odebírána z rodin na základě prokazatelného fyzického týrání, ale kvůli chudobě nebo nějakému důsledku chudoby.
* děti, které se z dětských domovů dostávají do pěstounských rodin, jsou často zklamané, protože jim rodina nemůže zajistit luxus, na který byly z ústavu zvyklé
* oběťmi sociálních úřadů jsou většinou chudé a nevzdělané rodiny neschopné se orientovat, které mohou mít pocit, že jejich dítě si umístěním v dětském domově vlastně polepšilo. Najednou nosí značkové oblečení a v létě jezdí k moři. To by mu doma dopřát nemohli.
Jedna z příčin problému je nejspíš v tom, že státní rozpočet vydává ročně řádově 250 000 korun na dítě. To už je dostatečný příspěvek do rozpočtu ústavu, aby stálo za to si děti držet. Není vlastně divné, že lidé, kteří chtějí být pěstouny, se tak často setkávají s nepřátelstvím a šikanou ze strany úřadů. Vlastně je spíše div, že se občas najdou ředitelé, kteří se – proti svému ekonomickému zájmu – snaží dětem pomoci.
Ani Petr Nečas, ještě jako ministr sociálních věcí, si s konglomerátem manažerů dětských domovů a profesionálních sociálních pracovníků nedokázal poradit. Časopis Instinkt tehdy výstižně napsal, že pro zadržování dětí v ústavech hovoří dva argumenty:
* Krajské úřady investovaly příliš mnoho peněz do modernizace a vybavení. Teď se pochopitelně snaží, aby investice byla využívána.
* Pokud by se děti vrátily do rodin, znamenalo by to ohrožení pracovních míst. Jsou oblasti, kde dětské domovy patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům.
Ale nejde zdaleka jen o profesionální úředníky. V nebližších týdnech proběhnou na řadě míst firemní večírky, na nichž manažeři a zaměstnanci sesbírají korunky, nejspíš vedeni představou dětí v záplatovaných leč čistých šatech, jejichž oči se rozzáří nad jednoduchou panenkou. Poté se generální ředitel nechá vyfotit se šekem. Kdyby firma za výtěžek sbírky raději nakoupila heroin a zaměstnanci ho za zpěvu koled rozdávali před mateřskou školkou, patrně by způsobili méně škody.
Na závěr poruším blogerská pravidla a udělám reklamu několika firmám, které posílají peníze správným směrem, tedy podporují projekty, které pomáhají dětem dostat se z ústavu do rodiny: Accenture, ING, Oriflame, Spaar. A mohl by následovat seznam desítek podniků, kde si naopak vyrábějí dobrý pocit a nestarají se o důsledky. Následky nese 11 000 dětí, z nich většina by mohla žít v rodinách.
Autor/ři: Petr Hampl Hampl
URL: http://ihned.cz/mail/0/48517700
Copyright © 2010 Economia, a.s., divize Nová média, člen UVDT, Sekce vydavatelů internetových titulů.
iHNed ISSN 1213-7693